Jaro nám zatím nakukuje do oken jen nesměle. My se ale ničeho nelekáme a vyrážíme vlakem za prvním letošním dobrodružstvím. Za cíl jsme si vybrali město perníku – Pardubice. A právě v cukrárně, kde se tradičnímu pardubickému perníku věnují už více než 100 let, návštěvu města zahajujeme. Paní Míša pro nás se svým týmem speciálně napekla perníčky, které jsme si sami ozdobili. Dozvěděli jsme se také, jak se těsto na perník správně připravuje a že před pečením může zrát i několik let. Pro kluky to nebyla jen dílnička, ale opravdový moment radosti. Najednou se rozsvítily oči a bylo slyšet spontánní „vidíš to, to je krása, to je úžasné“. Vyzkoušeli jsme si i drobný nákup, abychom si procvičili, jak správně nakládat s kapesným. Odvážíme si tak kromě silného zážitku i pár perníčků pro naše nejbližší a také perník s logem naší organizace. Pak už nás pohltilo město. Historické centrum, zámek a jeho valy, odkud je výhled, který umí doslova zastavit čas. Dali jsme si oběd v jedné z vyhlášených restaurací a zvládli jsme i cestování pardubickou MHD. Pro někoho možná maličkost, pro naši partu velká dávka soustředění, odvahy a samostatnosti. Na závěr jsme si ještě dopřáli krátkou zastávku v kavárně kousek od náměstí, kde nám k limonádě hrál bravurní pianista. Chtěli bychom na dálku poděkovat nejen týmu cukrárny a paní Míše, která nám ještě před cestou dala řadu praktických rad, ale i úžasné paní z recepce veřejných toalet na vlakovém nádraží, která nás doprovodila až na zastávku autobusu. Děkujeme také řidiči autobusu č. 8 za jeho vlídnost při cestě naší skupiny pardubickou MHD (svezl nás dokonce dvakrát), a obsluze restaurace, která nám ochotně připravila větší stůl a pečovala o nás jako o své štamgasty. Z výletu jsme si odnesli víc než jen suvenýry, odnesli jsme si i jistotu, že společně zvládneme zase o kus víc.
Karel Urban, asistent AUTENT
